July 2011

last two days and our relationship

20. july 2011 at 20:36 | M. |  *13 měsíců v roce
jednou to přijít muselo, proto nechci rušit blog, jednou to prostě přišlo.
je neuvěřitelný, že někomu ty věty dávají smysl. mně a ... tobě!

Ryby se naučili stezku odvahy. Dítě bez kamínků ztratilo v mžiku představivost. Ondatra na řemínku putuje parkem. Židle bez noh se nedotýká koruny stromu.
"A naplňuje tě, co jsi našla?"
"Naplňuje?"
"Ano, jestli jsi šťastná?"
Dospělá verze se jmenuje pyré. Hluboko nad ránem přistihla déšť. Přála si fotit jídlo. Zachytit něco hlubšího. Dítě už nemůže být umělcem, dítě bude obyčejné.
"Ukázalo se, že Čogovi je dvacet a studuje sochařinu. Takže umělec. Dobrej důvod, proč bych si s ním nikdy nemohla nic začít."
Na ostrově klidu. Za provazem se cítíme bezpečněji. Nemohl bych. Chtěla bych. Seděli ve vaně. Hermelín stejně nejím. Už nemůžu. Nemusíš.
"Jak předpotopní myslet si, že červenou nocí holky a modrou kluci."
"Ale to byla růžová."
Chtěl jsem se dotknout oblohy. Koupila jsem si ten svetr. A jaký to má vlastně účel?
"Ten obchod na mě nemluví."
"To proto, že je zavřeno."
Obsluhoval jsem anglického krále. Čtení pomáhá. Petr a Lucie a mých prvních padesát korun.


John Irving - Modlitba za Owena Meanyho

16. july 2011 at 20:38 | M. |  *ústřižky
Blaze je chudým v duchu,
neboť jejich je království nebeské.
Je opravdu velice těžké představit si, že "chudí v duchu" někdy dosáhnout něčeho významného.
Blaze těm, kdo pláčou,
neboť oni budou potěšení.
Bylo mi jedenáct, když mi zemřela maminka, a dodnes pro ni pláču. Pláču pro mnohem víc než jen pro ni. A necítím se potěšen - zatím.
Blaze tichým,
neboť oni dostanou zemi za dědictví.
"ALE PRO TO NEMÁTE ŽÁDNÝ DŮKAZ," namítl Owen paní Walkerové v nedělní škole.
A tak pořád dál a dál:
Blaze těm, kdo mají čisté srdce,
neboť oni uzří boha.
"ALE POMŮŽE JIM TO - ŽE UZŘÍ BOHA?" zeptal se Owen paní Walkerové.
Pomohlo to Owenovi - že uzřel Boha?
***
Jsou chvíle, kdy si musím znovu a znovu číst Žalm 37:
Odlož hněv a zanech rozhořčení,
nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého.
***
Byli jsme v období, kdy jsme díky televizi a biografu pokládali vlastní život za trapnou náhražku skutečnosti. Vzrušovala nás každá sebehloupější příležitost zabřednout do bažin skutečného života, pokud nás na dně čekala láska.

m.

9. july 2011 at 0:15 | M.
pláč je tak osvobozující..