March 2010

28. března 2010 10:46

28. march 2010 at 15:58 | Mish-ka |  *13 měsíců v roce
jsem zamilováná a krásně mě to naplňuje ♥

21.3.2010 - den, který nebyl váš, patřil jenom jenom mně :)

21. march 2010 at 19:49 | Mish-ka |  *13 měsíců v roce
* vy mršky, podle čeho jste mě poznaly na fotkách v minulém článku? :D

tak je mi 16 let. za dva roky 18 a za 14 roků mi bude... 29 :D (co mě naučil Sex ve městě :)
nebudu vám kecat, když se nad tím zamyslím do hloubky je to hrozný pocit. neberu to vážně, ale měla bych brečet. za chvilku ze mě bude důchodkyně, ale aspoň tu chvilku využiju k nepřetržitému výkendovému sexu, alkoholu, smíchu atd. atd. (tohle by nejlíp pochopila Clare :D

včera jsme to s holkama krásně oslavily, protože jsme to vlastně vůbec neslavily. byly jsme prostě odvařený z toho, že jsme zase všechny čtyři pohromadě ♥

mám radost. všechno to jde přežít. tak dlouho jsem se - v kuse - s bráchou Optimismem ještě za ruku nedržela. dá se říct, že prožíváme dlouhé milostné objetí. (možná bude i polibek .. ách) ale nebudeme si moc fandit. *dám si to jako předsevzetí k 18tinám :)

Bibi mi dneska noch einmal napsala k narozeninám, včera to totiž bylo den předem a podle Bibi to přináší smůlu... měla bych o tom prohodit pár slov s Optimismem :) Popřála mi pořádnýho chlapa, děvošky já jsem už tak dlouho sama, že mi to už ani nepříjde divný... mladá panna :DD
* s tou pannou mě napadá, že za 14 dnů v úterý jdu na gyndu... po prvé... uááá!
růž no.2
cítím v kostech všechny ty čarodějálesy, majálesy, ohňostroje, opožděný oslavy narozenin a stanování a výlety a slučáky... *smile...* letošní velký prázdniny to rozjedu, cítím to v kyčlích :P

a ty fotky z minulého článku byly trochu postařší, přesněji z 13.2.2010, bylo to takový předjarní šílenství :D
hodně štěstí do nového týdne, udělejte si radost, třeba se na někoho usmějte a třeba na nějakého klučinu :)

a nebo si kupte kytičku :)

^ _ ^ *SMILE*

18. march 2010 at 16:42 | Mish-ka |  *13 měsíců v roce
* čekám na správnou náladu a shick téma týdne - nesplnitelné... >_<

nikdy v životě mě jaro, tak nezaujalo, jako letos, jako dnes. teď. tady. jaro!

chce se mi smát, jak je všechno krásné. začnou se rodit štěňátka a svět se bude smát! najednou jsem se odpoUtala od těch všech blbostí.. a prostě se jenom raduju, nepřemýšlím, raduju se a nečekejte, že z tohohle článku poteče můj suchý arogantní humor... prostě došel. je jaro. srolujte dolů a klikněte na archív, ale proč byste to dělali?

jsme tady krátce a ještě žít asketicky? ale no-tak!

teď se usmějte. nezáleží kde jste, co děláte ani proč. usmějte se. (pro ty náročnější tu mám i další úkol: začněte se smát, jestli nemáte čemu, smějte se tomu, jak jste se před chvíli usmáli. jen tak. spontánnost. to je to, co hodně lidem chybí. spontánnost.... prostě běžte a něco udělejte.

* dneska ten článek nemá cenu číst, jsem moc roztěkaná, aby to za něco stálo. just smile. just smile and go out, go out ´cos it´s spring... SPRING IS OUT!


o pocitu zloděje a o penězích jako o prostředku bezvýhradné touhy

15. march 2010 at 17:53 | Mish-ka |  *13 měsíců v roce
hodnotíme rychle, blondýna, bruneta, in, out, černoch, běloch, malý, velký, tlustý... úsměv, nechci, fuj...
hodnotíme rychle, protože to máme v genech. dnes mě taky zhodnotili rychle. byla jsem pro ně zlodějka. denně jich vidí stovky. zloděj jako zloděj. prostě zloděj.


koupila jsem si hříšně drahé kalhoty. hříšně krásné a k tomu jsem si k nim přihodila ještě malý hříšek růžový šátek, jenže víte, ten šátek, ten se mi bude hodit... blá blá blá.. mám peníze? mám. tečka. cituji Rosťu: peníze jsou od toho, aby se utráceli. tak jdeme do toho ne?

btw. dneska jsem si s Rosťou psala ve škole, po dlouhé době... a po dlouhé době je stálé stejně dokonalý.... Kači drž se ho ♥

ale aby se neřeklo, koupila jsem si i "Odmaturuj z literatury" :)
to víte, student je student... :D

btw. no. 2 : už jsem asi přišla na to, proš mám ráda svého němčináře... jeho arogance, moje dobrá znalost němčiny a jeho sexy zadek tvoříme totiž dokonalé souznění... a hlavně když se otočí a píše na tabuli... slast! teď trochu vážně, v neděli mi bude sladkých 16, očekávám přání a rozpustilou sms-ku od Paula... hmmm... třeba ho někam pozvu... jinak: třeba někam zajdem ♥ ale no tak.. okřikněte mě! :)

zpět k tomu němčináři, on mi prostě třikrát týdně navodí na 45 minut pocit naprosté spokojenosti, pocit, že to za to přece stojí a jde mi to. pocit, že je všechno fáááájn... zabíjela bych pro ten pocit!

tak nic, jdu cvičit, protože tloustnu a protože mě bolí záda a taky protože dějepis se neučí v šest večer, ale až v osm a samoz. se jdu dívat na odraz těch hříšnic - z prvního odstavce - v zrcadle...

good bye lady chocolate!

uloveno v síti zapomnění. grrrr....

14. march 2010 at 18:43 | Mish-ka |  *13 měsíců v roce
psala jsem komentář na skvěle napsaný článek, něco se s tím stalo a aktualizovalo se to. to všechno, jsem zničená, nic tak dokonalého jsem ještě nenapsala a teď je to pryč. zratila jsem to v síti, síť má věci chytat ne ztrácet... jsem nešťastná.
nějak jsem to spláchla. není to sice to nepředstavitelné, co zůstane bohužel už navzdy nepředstavitelným, ale přece:

pleskanice alias tílko alias nový druh bot

13. march 2010 at 17:16 | Mish-ka |  *13 měsíců v roce
Tak.
Tak a co?
Tak a.

Mám tisíce rozepsaných článků a protože titulek píšu většinou až na závěr, mám seznam rozepsaných článků s přízvučnými označeními id44316589 atd...

Tak:
jsem se rozhodla sepsat někdy pouhá dvě tři slova do jednoho článku a možná se mi něco povede podruhé oživit

Tak a co:
no coby, chci si zavzpomínat :)

Tak a:
jdeme na to :)

sága blonďatých psů

6. march 2010 at 19:09 | Mish-ka |  *13 měsíců v roce
a tak dneska ještě jednou pro velký úspěch jednoho komentáře přesně po 36 dnech a nepřesně 2 hodinách.

viděla jsem dnes zajímavý výjev.
dívala jsem se z okna a v parku se dva mladí lidé procházeli ruku v ruce - čtěte velké, láskyplné objetí - zástupkyně Venuše měla na vodítku roztomílého blonďatého psa - což tomu mimojiné dodává nádech romantického filmu (?) - a pak se najednou zastavili a začali se objímat, záverečná pusa a najednou z ničeho nic se zástupce Marsu vymotal z objetí a odcházel od Venuše rychlým krokem pryč z parku, ale - vydechněte - rozchod to nebyl (to mě teda ani nenapadlo, ale musela jsem to nějak zdramatizovat.. : D )
Holčina dál stála, blonďák se rozběhl za Marsem, Venuše ho začala krotit - Mars se po celou tu dobu neotočil - Venuše dobýhá blonďáka, Mars se otáčí (!), Venuše hází úsměv a blonďák pochopil, že se venčí s Venuší a ne s Marsem, následuje srdceryvné odmotání blonďáka od Marse, poslední Venušin úsměv a svět se točí dál.
V minutě už ani nevíte, že tam ti dva lidé stáli, líbali se a patřili jenom tomu druhému - chudák blonďák :D - a k tomu všemu mojemu vyčumování z okna se mi v přehrávači pustila písnička [ ž tém ] No není to náhoda? : )


už dávno jsem se odpojila od té vaší ovčí skupiny

6. march 2010 at 10:23 | Mish-ka |  *když povolím uzdu myšlenkám
Trvalo to 32 minut, pár songů a pár celkem velkých omylů.
Optimismus na blocích je v dnešní době odsuzováno stejně, jako osobní sebevědomí. Děláte si to sami, ale chápu, že všichni nejsou silní natolik, aby se sami strhli na jinou stranu. Jdete slepě jako stádo ovcí, ale potom se ptám, kdo je ve vašem čele? Kdo vás vede k tomu depresivnímu a nikdy nenalezenému cíli?
Asi jste mi neporozuměli a já nechci, abyste četli něco, co vám nic neřekne a vy nad tím ještě ke všemu přemýšleleli a nakonec jako pomyslnou tečku napsali filozofický komentář, který stejně po pár minutách důmání nedává žádný význam.

Takže: blogy, kde se autor úkájí v depresích, jeho okolí ho nerespektuje, ba i nenávidí a velmi často - až je to někdy vtipné - se autor "celý" život musí před svým okolím přetvařovat, protože jeho opravdovou tvář by ostatní zavrhli a zavrhují (?)... no tak lidi, mateřská školka hadra?
Prostá logika mi říká, jeslti se vaše ego musí přetvařovat, ostatní nemusí? a jaktože je vás teda tolik, to si nepřetvařující píši deníky na kus papíru a nebo při nejlepším vůbec?

ne, nebudu se zabývat životem lidí, kteří jsou dle mého pohledu udávení svou vlastní představou života, který se rovná depresím a nekonečné jízdě strašidelným zámkem... ps: TRAPÁCI... (nemohla jsem to obejít : D

úsměv, blesk a motorová pila.... reklama na americkou komedie právě začíná

4. march 2010 at 18:02 | Mish-ka |  *13 měsíců v roce

a nakonec to zase všechno vyšlo, tak proč se zdráhat rozhodnutí?
Bianka odpadla, Kačenka se omluvila a odjela od sítě. Verunka mě vyvenčila, jak to umí jenom ona. Úsměv za úsměvem jsme se přehoupli přes čokoládu se štamprdlí a štrůdl (medovník a mátový čaj), odkopli kus židle zase k majiteli a zaflirtovali si s číšníkem ve žlutém svetru... nakonec jsem si koupila gumičku u "mamky&taťky" a počkali na Verčinu mamku, trochu kolize při vítání, ale poklidná chůze za roh to vhodila zpět do normálu. a mimochodem ty smjlíky v editoru na blogu nemyslí vážně, že ne?!

ten design, který jsem zvládla shodou barev a odkazů za 15 minut je prostě... ano, prostě sladký :)

pomalu se zatahuje nad vesnicí s názvem Brno a já hážu za hlavu problémy s přítelem Nobody, jsem totiž mladá, žádoucí a chytrá... a ke všemu mám ještě na svoje poměry tučné bankovní konto, takže? : P


takže se chystám něco přečíst, něco pěkného si koupit a něco se naučit a možná taky něco napsat :) jo a mimochodem chystám se na výstavu, do divadla a konečně - asi jako poslední na světě - zajít na Avatara... ale pořád znám ještě dva lidi, co ho neviděli a ještě pořád ho dávají v PalaceCinemas, takže nejsem odkázaná na Scalu (mimochodem je tam vůbec ještě otevřeno? : D )

chystám se na období Converse tašek a bot a vraždění bezúsměvných chmurů...
na jak dlouho? asi tak napořád : )

v zrcadle a v odpovědích

4. march 2010 at 12:45 | Mona? |  *13 měsíců v roce
všude začínám hledat odkaz "líbí se mi". bude to asi první náznak nějakého hlubšího mentálního narušení : D
jdu konečně dodělat R&J, chybí mu už "jenom" obsah, tak je to celkem časově nenáročné..ale přece jen se u toho musí přemýšlet.. až budu mít svojí chvilku, napíšu vám o dovolené na Zanzibaru ; ) ale tak znáte to, musím žít a ne sedět u počítače, potažmo u blogu, který nikdo nečte a psát bláboly o dovolené, které vlastně skončila fiaskem...

pokud nejste v rozpoložení zabíjet a nejste já, tak následující odstavec přeskočte, protože prostě nejste já : )

zjišťuji, že čas běží, že blog si po včerejšku píšu pro sebe a ne pro ostatní a přítele nepotřebuju ; ) a myslím to vážně, a jetli si to Mishko čteš a jsi teď v rozpoložení, kdy myslíš na Pavla, tak si vzpomeň, že ti nejede televize, takže máš o hodinu víc času pro sebe a pro svoje přátele, a že když jsi tohle psala, tak jsi si jako důkat svých úvah uváděla odkaz na zelený (?) conversky Tomáše a kamaráda, co se chová jako bezdomovec, protože neodpovídá na sms-ky.

následuje odstavec pro veřejné (ne)přátele:

musím si udělat manikuru, ale nikam dneska nejdu, tak mě netrápí svědomí, když si ji udělám až potom, co se večer vrátím z dvd půjčovny.

někdy mi chybí Clare.

a následuje další zamyšlení (nechce se mi dělat ten obsah R&J, znáte to - škola...) :

našla jsem nějakej blog holky, co "asi" hubla, pak zjistila, že ne-jídlem nezhubne, upadla do depky, na blog si dává obrázky holek v depce atd. atd... lidi proberte se! když jste v depce chovejte se rozumně, už na začátku v podvědomí tušíte jestli je to hodinovka nebo týdenní záležitost, tak se tím probíjte a obklopte se na chvíli hroznýma věcma, brečte, křičtě, útápějte se v jídle, sexu a čaji a kávě a jiných osobních úchylnostech ale když to začnete přehánět další depresy z toho nevymlátíte... nevím jestli mi rozumíte, ale prostě uměle to neprodlužujte... kazíte si tím čas, který jste mohli strávit s úsměvem na tváři... a prosím vás, nepiště mi, že jsem si žádnou depku nezažila, spíš jsem jich zažila už dost, abych o nich nemusela psát jenom jako o depresích, ale jako o něčem čemu musíme porozumět a nesmíme propadnout na věky.

no nic to bylo první využití střední školy, jeden z našich předmětů je totíž psaní na klávesnici a mě se asi po prvé povedlo psát stejně rychle, jako mi hlavou lítaly myšlenky... : P

rozkoš týdne: CSI: NY 23:00 AXN

žhavím dráty

3. march 2010 at 9:48 | Mona? |  *13 měsíců v roce
Uběhlo 21 dní od posledního smysluplného článku.
Buch a je tu další!

Stihla jsem 6* přistát a 6* vzlétnout a to doslova.
Možná si udělám čas a plácnu sem pár fotek ze Zanzibaru i když to vlastně nebyl ostrov Zanzibar, ale souostroví Zanzibar... jak říkám, možná si udělám čas : D

Nemám čas a tak z toho asi nebude nic smysluplného... zahrabejte v archívu, tak jako já a nasmějete se mým vtipným článkům z období prázdnin a nebo taky zapláčete, kam se ztratil můj smysl pro černý humor a ironické poznámky... měla bych to zase nažhavit : P