September 2009

říkám ne a v očích mám napsáno ano

29. september 2009 at 17:40 | Mishka |  *13 měsíců v roce
mám takové tušení...říkejme mu Roger.

začala jsem žít trochu jinak než doposud. četla jsem ( v marinanne... :D ), že lidé se milně domnívají, že o tom jaký bude jejich život nerozhodují oni.
zamyslela jsem se nad tím chytře napsaným dvoustránkovým článkem a ráno jsem se naopak zamyslela nad tím, kdo si zkazil ráno protože-přece-mamčiny-otázky-jsou-tak-omlouvám-se-hloupé. byla to mamka, když se mě ptala, co si dám k snídaní nebo jsem to byla já?
a tak jsem nad tím přemýšlela a přemýšlela a zkusila jsem začít ovlivňovat svoje pocity a nálady jen a pouze sama sebou a ačkoli jsem na sebe někdy naštvaná jsem ovlivňovaná jen sama sebou.
možná to nevyznělo tak, jak jsem chtěla, protože, přiznejme si to, já moc dobře často nepíšu, ale napsala jsem to :)

a teď, když jste si přečetli můj výplach doporučují přečíst něco, co vás neskonale zaujme.


Kongo,....?!

25. september 2009 at 19:16 | Mishka |  *13 měsíců v roce
ham.

musím vám říct podělaně velkou novinku.
spíš pořádnou novinu.
tatínek mi (spíš nám) na rok odjede do Konga.
zní to srandovně.
až to pochopím, tak sem napíšu nějakej smysluplnější článeček.
musím se s tím srovnat, ačkoliv ty víkendy byly už tak dost stresy, takže to má jisté výhody.
musím se s tím srovnat.

jinak je pátek! zítra si budu se svým milovaným domlouvat 15 minut před shůzkou na schůzce za 15 minut...přesně tak, jak to nemám ráda...

mám novou klávesnici na zav. jinak řečeno do příštího úterý bych měla umět 80 čistých úhozů za minutu a ještě jinak řečeno opisování písmenek mi nikdy nešlo....

tiskne? možná. trhá papír? určitě.

24. september 2009 at 15:53 | Mishka |  *13 měsíců v roce
                                                                       poslouchám písničku z úterý, zapomněla jsem na středu a těším se na sobotu a to všechno samozřejmě ve čtvrtek.
čtvrtek je den nejhorší z nejhorších (nemá na něho ani středa)
rozhodla jsem se maturovat z němčiny (připomeňtě mi to za těch pár měsíců kdybych na to třeba zapomněla...)
jdu okopírovat mapu a
meriky na naší nové tiskárně...zní to zajímavě a podle těch čínských znaků v návodu
to taky zajímavé bude...

slohovečka

22. september 2009 at 19:54 | Mishka |  *když povolím uzdu myšlenkám
to prostě musím. je první na střední škole. je první vytisknutej papír. je o mém x tém po prvé... je to Ta, žádna ta.

Můj adaptační kurs

Při pomyšlení, že odjíždím na adaptační kurs jsem rozhodně neměla stejně pocity, jako když jsem se chystala na školní výlety, natož na ten poslední. Brala jsem to, jen jako školní akci. Mile mě proto překvapilo, když jsem poznala v mnoha věcech lepší partu lidí než s jakou jsem chodila devět let do třídy.
Z těch 4 dnů bez maminky, plyšového psa, dostatku spánku a pořádného čaje mi v hlavě utkvělo to nejhorší a nejlepší zároveň.

teprve úterý....hmmm neee!

22. september 2009 at 15:31 | Mishka |  *13 měsíců v roce
v ruce se mi mrská kreditka a 20% sleva do hervisu. utíkám si koupit nějakou krásnou sportovní věc :) nejlépe baťůžek a při nejlepším s pěkným jménem.

pojednání...o čem proboha?

21. september 2009 at 19:38 | Mishka |  *13 měsíců v roce

dneska to bylo dobrý. bylo to dobrý a to je o moc lepší než normálně. mám ráda dobrý dny :)

jdu napsat slohovku, držte palce ať to není pár hodinová ale pár minutová akce :)

20. september 2009 at 20:38 | Mishka |  *13 měsíců v roce
mám uměleckou duši zahloubanou pod nánosem svetrů. mám malé množství dřevěných korálků a o trochu víc náramků z dřevěných korálků. mám mnoho otázek a ještě víc odpovědí. mám tajné lásky. mám tajné úchilky a věci, které dělám jen v zavřených místnostech bez plyšových zvířat.

bojím se chodit temnými uličkami a chci zemřít při řízení Lexusu nebo Ferrari. cítím se krásná a cítím se ošklivá. miluji adrenalin a své umyté vlasy. neumím mluvit před třídou. jsme stydlivá a ve frontě na reklamaci bot si stále dokola odříkávám naučené souvětí.

lidé mě překvapují svými otázkami. hlavně těmi o sýru a minutách.

dala bych nevím co, za špenátové pole a mandarinkovou álej. chci mít dvě děti a chci aby měli oddělené pokoje a chci psa co nemá blechy ani klíšťata a když jsem nemocná vyvenčí se sám.

jsem michaela ale přátelé mi říkají míšo. nepřátelé se mě ptají zda se jmenuji michala a já jim zuřivě odpovídám ne. nedokážu udržet své nervy na uzdě. propukám v hysterický pláč, když na mě otec zvýší hlas a chce vidličku. mám z něho nehorázný strach. mám strach a bojím se svého vlastního strachu. stejného strachu, ktrý mi nedokáže dovolit plynule mluvit mluvní cvičení.

motýli v břiše mi poletovali pokaždé, když se ke mně nahl a mluvil tichým hlasem. milovala jsem jeho pohledy do očí. do mých očí. on jediný zahodil mé chyby a díval se na mě. jenom na mě samotnou. zkazila jsem, co se dalo a on se na mě dívá stále stejně. už s ním neumím mluvit, rozbilo se to na miliardy kousků a já v nich teď chodím a točím se dokola...

jakmile začnou padat sněhové vločky toužím po kávě a šampanském. jsem ráda ve společnosti těch nejmilejších. ráda se bavím, ráda se odvážu, ráda tančím...

vánoce jsou kouzelné období oslav přátelství a klidu. miluji klid, své přátelé a červené víno.

miluji. miluji a chci být milována!

víkend za všechny bony

20. september 2009 at 16:15 | Mishka |  *13 měsíců v roce
neděle. neděle je den na ho*no. přiznejte, že málo kterou neděli si opravdu užijete... smutný nedělní případ... :( seká se mi facebook. nejde mi napsat pojednaní o příznivých účincích adaptačního kursu na nás lyceáře a mám pocit, že tohle nebyl víkend ale nějaká levná napodobenina z dovozu. jsem ale opravdu šťastná za ten nový design. sluší mi.

včera jsem strávila 6 hodin v obchodním centru. z toho 45 minut zahrnuje čekání na tramvaj. pro brňáky → 45 minut jsme čekala na podělanou 1 !!!! na jedničku co v brně jezdí 100* za hodinu tam a zpátky...

no nic aspoň jsme si stačila dát kopeček čokoládové zmrzliny :)

za 93 minut se budu potit ve fitku za a) ze cvičení za b) z hezouna, co bude blískat úsměvy na všechny starý škatule kolem mě a hlavně na :D

přeji úspěšný vstup do nového týdne plný neučení, nepláče, nedeprese a netuků :)

a ještě ke všemu chtějí desetikačku...

20. september 2009 at 11:24 | Mishka |  *když povolím uzdu myšlenkám
Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.

Dobrodružství na veřejném záchodě

(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda." Pak mi ukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když "musíš jít" na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky "stíná" hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu "střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....

nebaví mě peníze...omšelost je tak pofidérní...

18. september 2009 at 18:16 | Mishka |  *13 měsíců v roce
tak jsem se po prvé v životě zadpatovala. zadaptovala jsem se mezi skupinu 30ti lidí, se kterými budu trávit nejdůležitější část svého života. budu se muset za 4 roky rozhoupat a to není nějak velká sranda natož mezi skupinou blbců...mám ale štěstí potkala jsem 29 lidí s kterými mi nevadí trávit silnou většinu dne, týdne, měsíce, roku.... :)

je toho na mě moc. nemusím vlastně vůbec nic, ale i přesto toho mám moc... ale nějak tak jinak moc. dřív jsem toho měla moc a byla jsem na sebe nasraná, že toho mám moc... teď toho mám moc a vím, že se to prostě děje, je toho sakra dost a nic mi to nedělá.... :)

postupem času a návalem událostí jsme zapomněla na základku. vážně zapomněla. nebylo to tam tak hrozný ale zapomněla jsem a zapomínám na věci, který jsme nechtěla nikdy zapomenout, protože jsem si myslela že na ně zapomenout nesmím, nemůžu, nechci.... Já můžu....a hlavně chci a s tím návalem události to jde lehce... :)

Pro Clare jsem to "tady" trochu ulehčila... :)

Byla jsem si dneska pro flashku, vedle stolu mi okupuje koberec se sýrem tiskárna a vybírám si klávesnici pro ZAV a žehličku na vlasy... přestávám škudlit a zítra budu tak dlouho chodit po obchodech než utratím minimálně 2 litry...a stejně budu mít pořád na noťas, co vůbec nepotřebuju a aktivovanou kartu s trvalým příkazem...já prostě nejsem na peníze... nebaví mě...

já chci jen ovocnou zahradu na tichomořským ostrově s mangem a banánem....to je můj osud...okusovat mango a prodávat žlutý banány na ostrově pohodářu... kouřit trávu a všechno bez peněz, protože nemůžu na prstech cítit tu jejich omšelost...

FM

12. september 2009 at 16:39 | Mishka |  *13 měsíců v roce
sice pracuji na novém pojetí "blogu" jako takového...ale to neznamená, že přestanu psát...z tolika myšlenek v hlavě bych se totiž 100% zbláznila...

dneska je dEn. DEn s velkým E, protože dnEska jdu s Verunkou vypít velkou spustu šejků a klepat zubama z hromady zrmzliny. moc moc a do třEticE moc se těším....

začínají se třepat stromy...asi bude pršet.... nevadí dáme si silnější šejk :)

už víc jak 10 hodin poslouchám rádio krokodýl...umím text více jak 15 písniček, reklamu na střešní krytiny zvládám levou zadní a naučila jsem se využívat další funkce ovladače na hyfinu :)

odcházím do víru odpadků, listí a velkoměsta... držte se...

blue...blue...blééééé :)

10. september 2009 at 19:45 | Mishka |  *13 měsíců v roce

modrá je dobrá...

dneska jsme byli seznamení s nejdůležitější nástěnkou našeho života. vzhledem k tomu, ze ve škole trávím skoro 1 třetinu dne začínám propadat myšlenkám, že asi měla pravdu...možná je nejdůležitější nástěnka mého života popsána nesmyslnými čisly označujícími třídy, učitelé, studenty a další spoustu věcí dohromady...

blíží se víkend!napsala jsem to samozřejmě i na facebook :D strhla se tam (jak už to bývá zvykem při velkém počtu nejbližších přátel) ohromná diskuze, kterou není možno dost rychle ef pětkovat a proto jsem se raději vzdala....

nelíbí...silné slovo... přestává se mi líbit design ale protože 1 třetinu zabírá škola, 2. třetinu spánek a 3. třetinu se snažím stihnout věci co jsem nestihla v 1. nebo 2. třetině tak si budu muset počkat :(

jinak škola? škola je zaplať pánbů nudex. supluje se, co se dá. ulejvá se, co to dá. směje se, co plíce stačí.

permanentně mám hlad, tloustnu a tloustnu :DDD a tak naštěstí se blíži období 15ti vrstev oblečení z toho 4 co se nesundávají vůbec takže... proč se pořádně nenažrat? :D

končím, jdu obhlídnout recenze eposu o gilgaméšovi. pevně věřím, že se našel nějakej chudák, co to přečetl a umí dobře recenzovat... :)



začínám brát vážně mozkové pochody mých nových spolužáků...

8. september 2009 at 18:15 | Mishka |  *13 měsíců v roce
po 8 dnech útrpné, nejdelší, nejhorší a časově náročné deprse jsme se vrátila! vrátila jsme se zpátky do normálu, což není zase tak moc velký posuna ale já se směju jako blbeček!

novinky dnešního dne:
  • začala jsem číst epos o Gilgamešovi....no fuj!
  • miluju máslovy croasannty...no. nevím jak se to píše ale krosany vypadá hrozně :D
  • začla jsem se neočekaváně smát v těch nejnevhodnějších chvílích
  • měním identitu
  • mám kartu...platební kartu...MÁM KREDITKU! (ale nechci ju... :(
  • en-dor-fi-ny !
halelujáááááááá !!!!

zvládla * nezvládla * zvládnu?

1. september 2009 at 17:43 | Mishka |  *13 měsíců v roce

jsem středoškolačka. jsem klientka. jsem nešťastně vhozená do víru samostatnosti.

Fairytale : zvládla jsem to úspěšně :) těstoviny chutnaly, kvítko se zakecalo a následně hodilo do kybla.

no. a teď k dnešku.

psalo se 1. září 2009, 6 krát jsi převlékla tričko, dva krát si přečesala vlasy a 3 krát musela jít na záchod páč neměla žrat včera ty borůvky... + ten stres že... :D

no nedopadlo to nejhůř ani nejlíp. 4 kluci, 24 holek, jedna třída. nějaká Barbora (?) měla říct číslo, řekla 16 a já se v tom momentu kdy se ji v hlavince zrodilo tohle přenádherné číslo stala pokladníkem třídy O_o třídní na mě poznala moje juchavé nadšení a tak řekla, že můžu říct taky číslo... a já řekla 21 oh jaké milé překvapení, padlo to na tu kouzelnou hlavinku numero 16 :DDD a učitelka: boží mlýny melou....

no a jinak. jinak jsem si vyplnila studijní průkaz. byla poučená,že studovat tuto školu se nerovná odnést si za 4 jáhry maturitní výzo.... jak prozíravé....

závěrem. na ISICovi mám háček kde být nemá tudíž moje jméno dostává německý nádech společně s lehkým ironickým podtextem...

zjistila jsem, že
  • za 5 let upsání knihovně mám nárok na novou kartičku, tak jsem nárokovala.
  • k obvodní lékařce musíte chodit buď do stáří 6 měsíců nebo se záchvatem jinak čekáte a čekáte a čekáte.... (a platíte)
  • ne všichni vypadají ve skutečnosti jako na fotkách
  • modrá barva zmírňuje napětí
tímto bych se s vámi se slzou v oku rozloučila a abych měla klidné svědomí půjdu si přečíst pár papíru co jsem si vypsala na přijímačky z angličtiny (zítra píšem rozřazovací testy...)

držím vám pěsti. držte mi pěsti.

Ciao Mishka ♥