1. buchta 2. euforie 3. výkřik štěstí

27. august 2009 at 23:03 | Mishka |  *13 měsíců v roce

s potěšením si vám dovolujeme oznámit, že vaše prvorozená dcera upekla vlastníma rukama, vypůjčenou troubou, pitomým šlehačem, pramálo vhodným pekáčem alias dortovou formou, poloviční lžičkou, matematickými tabulkami a v neposlední řadě povzbuzujícím Čolkem svojí 1. buchtu (!), která je až na pár výrobních kotrmelců, salt a stojek dokonalá. Sama autorka o ní říká : "je jako moje druhé já, tak čokoládová, tak nespolupracující, tak nedomrlá..." :DD

tak a teď vážně. je v ní pár desítek děr od špejlí jak jsem zkoušela zdali se umí chovat slušně nebo je stále syrová a trochu se lepí na zuby ale Verr alias zkušená kuchařka a pekařka říkala, že jí mám odležet a nechat vychladnout do zítra :) tak snad... :)

dneska jsem vstala pozoruhodně pozdě (11:34 místního času) tím pádem jsem byla ochuzena o pomalé probuzení a byla jsem drasticky donucena stihnout všechno, co mi normálně trvá 3 hodiny za necelou hodinu a půl...s neochotou sobě vlastní jsem se odhodlala a šla vzbudit všechnu tu naši květenu, která mi byla svěřena maminkou na hlídání, povídání a samozřejmě na oblíbené zalévání...

o jeden potlučený loket později jsem zřejmě šla snídat ale vůbec si nepamatuju, že bych dneska snídala takže tuhle kapitolu vynecháme....

stala se mi bizardní věc. dalo by se to popsat jako upečení masa v mikrovlnce. zbylo mi jedno ubohé kuřecí prso tak jsem si řekla, že ho dojím...bylo ale v hlubokém zmraženém spánku tak jsem použila techniku rychlého rozmrazování pod proudem horké vody... to zapůsobilo jen povrchově a tak jsem čekala a čekala...a pak se mi konečně rozsvítila žárovička v hlavě a já jsme s nadšením vrazila maso (nechce se mi používat výraz prso...)do mikrovlnky a nastavila rozmrazování.... to se stalo masu osudné...a mě vlastně taky... dá se říct, že mikrovlnka svůj úkol splnila ale.... ale maso rozmrazila a za puhých 30 vteřin stačila jeho okraje i uvařit!

to bych ale nebyla já, kdybych na něco nepřišla tak jsem to trochu ořezala tady a támhle, zopakovala rychlou techniku numero eins a pak už jsme se na to vykašlala a řekla si, že na pánvičce už se to rozmrazí jako, že Michael Jackson žije!

no pak už se nestalo nic zajímavého snad jen zrnko čočky v pytlíku rýže...

odhodlala jsem se jít vyfotit....zjistila jsem stav svých neumytých vlasů...umyla si vlasy...čekala až uschnou...šla se podívat od kdy mají otevřeno ve fotolabu...mrkla na Chirurgy...vrazila do koně...byla pokárána...omluvila se policistovi na koni...omluvila se koni...zapomněla na fotolab...vrátila se domů...vzpomněla si na fotolab...vykašlal se na něj...a půjde se vyfotit až zítra než odjede za babičkou s krabicí buchty pod paží :)

bavte se, milujte se a množte se!




 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Clare Clare | Web | 28. august 2009 at 21:20 | React

Já se taky velmi často omlouvám koním. Většinou tehdy, když jsem opilá a čekám na zastávce na autobus.

Dává to vůbec smysl? :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.